MERHABA TURECKO

I´cannot believe, Czech in Al dag! A dlouze a důležitě si mě, Ondru a Filipa prohlíží jeden pán někde, kde se cítíme trochu cizí. I’cannot believe, Czech in Al dag!

Tak tuhle větu několikrát zopakoval ředitel školy v Al dagu, který nám nabídl nocleh v jeho hotýlku po té, co jsme zjistili, že jsme na druhé straně pohoří Ala Daglar a do našeho údolí Cimbar vadisi se dostanem pouze pěšky přes vrchol Dermikazik. No našeho údolí. Původně jsme měli v plánu vyrazit na překrásnou věžičku Parmakay, na kterou vedou čtyři volně lezené cesty až do 7c. Nebo Dermikazik, který svojí 650 metrů vysokou stěnou, s nejtěžší cestou od Loachera a spol., přímo lákala zatlouct si do ní taky nějaký ten nejtík. Bohužel ale tyto nejkrásnější skvosty pro nás zůstali uzavřeny, protože i zde mají nově nesmyslná omezení, a to zní, no bolts! Takže můžem klidně překrásnou Parmakay rozmlátit skobami, ale nýt, prostě už ne.

Na různá nesmyslná omezení už jsme zvyklí, tak jako v Adru borhaky ne, že tam byly vždycky kruhy. Tak to nám zas moc nevadí, když se jim tam líbí okruhované stěny, dáváme kruhy, hlavně že můžem lézt nové směry, ale bez nýtů ty velké stěny? To je fakt skoro nemožný. Naštěstí nám zdejší horolezec nabídl alternativu, a to údolí Cimbar Vadisi, kde prý mají taky stěny až 650 metrů vysoké a můžem si tam prý boltovat jak chceme, stačí že odspodu.

No nic, a tak jsme teda teď a tady, v Al dagu strávili jeden příjemný večer, trochu se otrkali a něco se dozvěděli o zdejší historii a druhý den zpátky, přes Adanu konečně do vesničky Dermikazik .

Jeden den jsme tradičně průzkumu stěn věnovali, dlouhé směry tu sice měli, ale ty kompaktní, strmé, ty co nás nejvíc zajímali, byli tak maximálně vysoký okolo 200 metrů. Do oka nám padla překrásná jižní stěna věže Muezzin. Nejen že byla nejblíže, ale především vypadala na těžký lezení v perfektní skále.

Nejlepší zázemí nám poskytla horolezecká chata Ordosu a strmá stěna nám nabídla skvělou zábavu na čtyři horká a slunná odpoledne.

4.9. První den ve stěně, s Ondrou hned vyletěl háček při tlučení druhého nýtu, štěstí že jsme vyrazili bez vrtačky, Ondrův pád chytám tak tak dva metry nad zemí, rozbitá pata, spálený ruce, mít vrtačku tak je po ní. Ulezem tak 70 metrů do 7a a natlučem tak 9 nýtů.

5.9.Standardní den ve stěně, trochu toho vzrušení v háčkách, každý děláme délku.

6.9. Upal, úžeh, únava a válení.

7.9. Perfektní skála, perfektní háčky, kroky jasně daný, a pak dělám štand, tady už to přímo nejde. Ondra dává nýt do traverzu zprava, bude to epesní klička.

8.9. Ondra dokončuje kličku, za čtyři nýty, už je zase pěkně v lince, zase ve směru. Střídačka, na krásný bouldřík za děrky, dám nýt, trochu lámavý skály a pak už lehce na vrchol, jsme moc spokojený.

Kolik je na světě krásných míst, krásných stěn, jasných linek, super kroků, jako by to bylo všechno daný. Užíváme si zapadajícího slunce na vrcholu, pár fotek a rychle dolů. A teď už jenom lezení, už žádné tlučení.

10.9. Po odpočinku a dni jídla a narvaných břich jsme cestu na RP přelezli, bylo to trošku nervózní, tak to k tomu občas patří, teď už se smějeme a jsme zase spokojený. Ta cesta nás moc nadchla, skoro jako Boux, vysoko nad zemí.

Ideální Rest day, výlet do Kapadocie, moře věžiček v Goreme, kam busem přes Nigde cca za 3 hodiny dojedete. Trochu se opít, prastaré světnice si tu můžete prolézt, a potom zas na zpět, za velkým lákadlem Kazikly vadisi. A pak už jen řádíme, schybujem v převisech, zdejší konglomerát na pár dní lezení určitě stojí. Perfektní příroda, spíme v údolí, jsme tu sami.

15.9. Vyrážíme za naším posledním cílem v pohoří Ala Daglar a po čtyř hodinovým pochodu stojíme pod Parmakayou. Klasickou cestou se to dá s 80 metrovým lanem na dvě délky.

Nádherný vrchol, po pěkným lezení, tak jo, paráda, byli jsme tady a teď už chceme k moři, grilovaný kebaby a všechny ty dobroty. Ideální místo, Olympos, hodinu jízdy od Antalie. Ubytování v Kádir, horolezci za 15 lir, postel v dřevěný chatrči, a k tomu snídaně, večeře, celý den čaj a káva, internet, disko každý den a to vše gratis. Teplý moře, krásný cesty do 8c a super deepwatter soloing, jachta s člunem za 250 lir klidně 20 lidí a nebo 40 za osobu na člunu od Kádir. Navštívíme ještě povinně Gebajkri, nejlepší sportovní oblast Turecka, překrásný krápníky a hadi.

Lidi tu jsou všude úplně skvělí, pět týdnů v turecku nechutně uteklo, poslední pařba v Istanbulu. MARHABA ISTANBUL s námi zpívali ten večer všichni, rychlý start letadla, rychle to vstřebat, rychle zas zpět do reality.