Jizerky

O čem jiném než o jizerskohorském lezení by měl začínat direkťácký blog?! V kateřinském údolí plném skal a kamenů přece sídlíme. Tady to parádní oblečení vyrábíme, tady ho na drsné žule testujeme, tady to prostě všechno začíná i končí.

Rádi bychom vás postupně seznámili s jednotlivými oblastmi Jizerek. Prostě vytipovat ty nejlepší perly všech obtížností, od pěkných seznamovacích procházek až k drsnějším kusům pro otrlé.

Pro první seznámení s lezením v Jizerkách je určitě nejvhodnější oblast Stržového vrchu, Stržáku. Tam najdete jak malé přátelské věžičky s pěknými trojkovými cestami, tak větší věže a masivy s dlouhými cestami.

Nejlepší je mít s sebou průvodce, už kvůli orientaci a hledání věží, jsou v něm dobré mapičky. V nejhorším je Stržák i na Skalních oblastech: http://www.horosvaz.cz/skaly-sektor-44/

Bacha na klasu, je trochu tvrdší. Hlavně u krátkých cest, ve kterých bývají klidně těžké šestkové kroky, ale protože má věž 5 metrů, je to třeba jen trojka, čtyřka. Lezte s rozumem a dejte na svoje pocity, když se na cestu podíváte.

Přístup:

Příjezd po dálnici od Prahy: přijedete po dálnici, projíždíte Libercem, po pravé straně minete barevný hotel/aquapark Babylon, projedete tunýlkem, minete jeden exit a tím dalším už pryč z highwaye. Směr Frýdlant. Procedí vás to systémem kruháčů, držte se prostě cedulí Frýdlant. Okrska vás navede na podlouhlou vesničku Mníšek, ve které uhnete doprava na Oldřichov v Hájích. Taky dlouhá vesnice, kterou projedete postupně až na konec a pak ještě vyjedete na kopec, kde je bývalá hájenka a velké parkoviště. Ano, to je to slavný panství a kultovní jizerskohorská knajpa Hausmanka, jinak zvaná U Kozy. Tady za padesátku parkujete.

50.864225, 15.104562

Co vzít s sebou?

• lano, stačí tak 30m
• vklíněnce, pár friendů – obvykle stačí (číslováno dle Kouby) 1, 2, 2, 3. A třeba i čtyřka. Pětka už asi zbytečná, i když v pokročilejších cestách se může hodit
• něco málo smyček a pár expresek nebo karabin
• stačí jít takhle nalehko, s malým batůžkem
• A co maglajz? Nechte doma! Nejste na překližce, ale lezete v Národní přírodní rezervaci Jizerskohorské bučiny, lezci tu mají výjimku a magnezium je tu prostě zakázaný. Fertig. Jirka Hušek, šéf Jizerské CHKO, je sám lezec a je pro něj vždycky tvrdá práce, aby každý rok tuto výjimku pro lezce prosadil. Tak mu to prosím ještě neztěžujme zapatlanými skálami, ať nám to na okrese nezatrhnou. Předem díky !!!

Tak, a na Stržový vrch se jde doleva, po zelený značce. Tj. příjezdovku od Oldřichova máte za zády a míříte doleva po pěšince nahoru ke skalkám. První kousky jsou asi po 15 minutách chůze. Vpravo věžička Sněhulák a Gorila. Tu poznáte podle charakteristického tvaru z profilu.

Sněhulák – věžička charakteristického tvaru, poskládaná ze tří velkých šutrů. Na rozlezení. Dejte si Normálku nebo Severní cestu, obě tak stejně těžké, III. Leze se to na sólo, jinak tam jde dvojka nebo trojka friend.

Gorila – tady už je toho víc. Z lehčích určitě Východní spára asi za III-IV, Východní koutek II, a pěkná je i Hrana pilířku IV, na ten přílepek pod Gorilou. Pár prvních zakousnutí se ve spáře si vyzkoušíte v Mikrospáře IV, čtyřku to má, protože to jsou jen dva kroky, ale poctivý, v dlouhý cestě by to byly snad i poctivé pětkové kroky. Ale v pohodě, taky sólo záležitost, ale jednička friend to může trochu zklidnit. Dobré, ale už dost výživné jsou cesty od turistické stezky kolem nosu Gorily – psáno za IV nebo V s tím, že jde o poctivé jizerskohorské pětky, sice krátké, ale kroky už vypečené, v širočinách nebo plytkých žlábcích.

Popojdete o kousek dál, do jakéhosi mezisedýlka a z něj můžete sejít doprava k další věžičce.

PIC 60. VÝROČÍ VŘSR – pokud bych měl doporučit, tak Rudí komisaři (IV), výrazným koutem, viz foto. Je to sólo záležitost, ale pokud by chtěl někdo jistit tak s sebou dvojku a trojku friendy. Vpravo od něj pak za III Pochod rudých námořníků, příjemná položená spára, založit jdou friendíky, ale není potřeba. A kdo už jste se rozcvičil, tak ve stěně pár metrů vpravo je Kremelská zeď, už za jizerských VI, tam už si zalezete.

Zpátky na pěšinu a dál po zelené a po pár stovkách metrů budete mít vlevo pěknou skalku Oldříšek. Sokolík za IV je asi nejhezčí cesta. Vpravo od něj je hezký koutek za IV, na sólo. Z druhý strany pak lehká Normálka, taková širočinko-komínovka, III s lehce šukézními kroky. A ještě pěkná Západní cesta, to už je za V, ale zato s kroužkem nahoře - cestou ke kruhu jde založit klín nebo 1ka friendík, od kruhu dlouhý šah do spárky, anebo rajbasovitě doprava na hranu. Obě varianty zajímavý a kruh máš u nohou, takže bezpečná záležitost.

Kousek pod Oldříškem je Morčoun, s dvojkovým komínkem, širočinkou z předskalí a pár ostrými šestkami. Na ty šestky bacha, už tam proběhly i zlomený nohy a nějaký těžší úrazy.

Dál po cestě je ještě Skalní brána. Hezky porovnaný balvany s několika fajn cestami. Severní plotna – IV – položený pohodový lezení, výšvih a pak plotnou, v ní se dá dát nějaký pochybný mikrofriend nebo jednička, pak se nadechnout a v klidu dolézt. Vpravo od ní Severozápadní hrana, tu i dobře odjistíš dvojkou, trojkou, čtyřkou friendy, velká pohoda. A krásný špíček je Převislý komín, IV, průchodem, jistit to snad nemá cenu, buď to jde hned anebo vůbec, ale kdo se necítí, ať si vezme 3-ku a 2-ku Koubu, jdou tam excelentně.

Tak, teď jste rozlezení a můžete pokračovat dál. Jak po cestě, tak o třídu výš – na větší věže a hodnotnější cesty. Jděte dál po zelené, až dojdete k Lysým skalám, jsou na cestě označené turistickou cedulkou. Vy k nim dorazíte z boku, Dolní Lysou a Horní lysou odděluje výrazný skalní průchod.

Dolní Lysá skála – z průchodu je lehká III, Levý šikmý kout. Ale ty pravé perly vedou z údolí. Směrem doleva dolů obejděte skálu až pod údolní plotny – je to tak 100m k pravé části údolky (nástup Velké plotny). Odtud můžete ještě tak 30 metrů doleva a zde začíná jedna z nejhezčích cest v Jizerkách – Klasická údolní cesta V – začneš položenou plotničkou, pak přes tři bříška ke kruhu, v každém z nich se dá založit – klín, friendy 1-2-3. U kruhu doporučuju dobrat se, kvůli tahu lana. Ke kruhu to jde i šestkovou variantou, takovýma vhloubeníma pár metrů vpravo, už hodnotná jizerská VI s morálovějšími kroky hlavně při dolezu ke kruhu. Od kruhu krok do sokola, možno založit trojku, a pak už plotnama na vršek rampy. Buď dolézt přímo nahoru sestavou komínků a koutů. Anebo popojít po rampě doleva, stupněm dolů, tam začíná z velkého koutu (jeskyně) Jeskynní cesta (IV), pěkná koutová záležitost, dobře zajistitelná (klíny, smyce, friendy 1, 2). A jste na vršku s výhledem na celý údolí.

A úplná třešnička na dortu – můj vynález, vyloženě spektakulární záležitost což spočívá v mohutném spojení několika cest z údolí, téměř horská záležitost: Začneš v pravé části údolí stěny, tzv. Velkou plotnou (V) – ta vede hřbítkem (friend 3) a plotnou ke kroužku, z něj pak dál už lehčeji položenější plotnou, kolem břízky, a hřbetem na okraj velké rampy. Zaštandovat u buku na rampě a z ní dlouhý traverz doleva ke kruhu Klasické údolní cesty (viz foto dole). Bezpečně, cestou sypeš každé 3-4 metry friendy nebo klínky, doporučuju jít spíš níž, tam jsou dobré krystaly na nohy, tj. ne až úplně u stěny rampy, ale pěkně pod ní. Od kruhupak už pokračovat nahoru jako Údolka a dál Jeskynní cestou. Celkem tady natočíš dost přes 100 lezeckých metrů krásným lezením.

Tady bude tvůj první jizerský den končit, a na další akci tě připravím zase o pár týdnů později. Jizerky jsou skvělé i na podzim, v zimě, bez ohledu na počasí. Proč se potit na překližce, když můžeš kosit na pořádné žule.

Jinak, lezení v Jizerkách je z hlediska výbavy a oblečení drsná a nemilosrdná záležitost. Běžný hadry tady rozsápeš po pár výletech, notabene pokud se neumíš úplně pohybovat v komínech a spárách. Anebo nedejbože občas popojedeš na plotně. Za ta léta, co tu lezu, se mi asi nejvíc osvědčily kalhoty CRUISE – v létě, když je horko, tak se to v nich dá zvládnout, slušně dýchají. A na jaro a podzim úplně super. V zimě pod ně beru spodky. Matroš, Cordura, fakt vydrží a v těch širočinách, kdy je člověk zadranej až po rameno ve spáře a drásá se nahoru po centimetrech, ty kalhoty prostě drží a drží a drží.

Tschüs von Sudetenböhmen,

Herr Neumann.