Jizerský antikvaker 2020

Lezení v Jizerkách během zákazu nočního vycházení, aneb když toho chcete vylézt co nejvíce a plány vám změní zákaz nočního vycházení a absence psa na venčení. Kolik toho Háček a Radar nakonec stihli ukousnout z jizerské žuly a kolik toho nasypali do nohou? To se dozvíte z pera psavce Zdeňka Háčka Háka. 

Zrušený Qaker

Výzva

Později se však k tomu přidal zákaz nočního vycházení a tak jsme byli odkázáni na čas od 5.00 ráno do 9.00 večer. Avšak představa obcházení jizerskohorských kvaků za světla a krásného počasí byla více než neakceptovatelná! Chceme si přeci i trochu zalézt! V každé části Jizerských hor si teda vybíráme dominantní věž, na kterou vylezeme cestou za VI-VIb jizerskohorské klasifikace a pěšky se přesuneme do další oblasti. Takhle přejdeme Jizerky z východu na západ. Super nápad! Domluveno!

3, 2, 1…start!

V šest hodin ráno máme sraz v Bílém potoce u Bártlovky. Zabalíme nutný materiál a kolem půl sedmé startujeme do první oblasti, na Paličník. Tady jsme si vybrali velkou Kuří věž a nejištěnou Čihulovu spáru za VIb. Tedy nejištěnou v době prvovýstupu. O smyčce nemůže být ani řeč! Většími friendy se ale odjistit dá… Trochu kufrujeme hned na začátku a ve tmě si k věži trochu zajdeme. Bezprostředně zjišťujeme, že ani výběr cesty nebyl tak  úplně šťastný..:) Nějak se s tím ale nakonec popasujeme a přes Paličník pokračujeme do další oblasti. Na Tišinu! Na Věž Grálu vybíráme cestu určitě o dost lépe a to Severovýchodní hranu za VIb od bratří Ginzelů. Krásná a dnes i dobře zajištěná klasika s krásným převislým sokolíkem těsně pod vrcholem. Za chvilku už sbíháme dolů zpět k Bártlovce.

Stíháme?

Na cestě jsme už tři hodiny a zatím jsme ušli teprve šest kilometrů a vylezli na dvě věže. To nám to pěkně začíná…. Člověk vždycky za ten rok zapomene, jak náročný je pohyb jizerskohorskými lesy, potoky a stržemi.  J Další oblastí jsou Polední kameny, kde si určitě si chceme dát údolní Nos. Je to prostě klasika, kterou nemůžeme vynechat! Od Bártlovky jsme za slabou hodinku pod nástupem. Bohužel původní plán musíme pozměnit. Po dlouhotrvajících deštích ze zarostlého vrcholu stále stéká voda, výstup tudy dnes není možný… Narychlo si vybíráme Severovýchodní hranu, taktéž za VIb z dílny Petra a Zorky Prachtelových. Do cesty krásně svítí dopolední slunce a je úplně suchá. V rámci úspory času leze Radar cestu s plným batohem. Bohužel mi však z vrcholu do údolí padá friend a tak se žádné urychlení nekoná. Stejně musím na třikrát slanit a vyběhnout zpět nahoru na hřeben. Příjemnou bahenní lázní se brodíme k Hlídačům. „Vábivá hrana“ na Horního Hlídače však není aktuálně v nejlepší kondici a tak musíme znovu improvizovat. V  Převislé spáře tečou málem potoky vody a tak jdeme s klasou dolů a lezeme Jihovýchodní stěnu za čistých VI. Dále pokračujeme do Velkého Štolpichu. Kolem Štolpišských vodopádů sbíháme dolů pod Divou Máří, kde si chceme vylézt legendární Diagonálu (VIb). Kolem kruhu je trochu zateklá, ale lézt se to dá. Je už krátce po jedné hodině a zbývá nám už jen pár hodin světla a tak rychle pospícháme do Malého Štolpichu pod Čarostřelce, kde vybíháme Cestu pod slaněním za VIb od Petra  Prachtela. Odsud nás čeká celkem dlouhý přeběh pod Poledník, pod kterým se nachází jedna z odlehlých skal, František! Za odlehlé skály bych sice vybral asi Žihadlo, ale to je trochu z ruky…Lezeme cestu Přes pecku za VI a přes Poledník přebíháme pod Sviní kámen, který je naší osmou věží. Máme ještě cirka 15minut světla, během kterých Radar vyvádí cestu Zástup zoufalých za VIb. Chybí nám už jen Srázy s ikonickým Zvonem a pak poslední oblast - Stržový vrch.

Čelovky

Už za svitu čelovek docházíme pod Zvon a lezeme Výlom 98. Tu jsem nedávno lezl, takže to odsejpá. Po Viničné cestě přebíháme do Oldřichovského sedla a začínáme stoupat pod poslední dnešní věž - Uhlířovu čapku, kterou jsme si na Stržáku vybrali. Celý den symbolicky zakončujeme tak, jak jsme začali. Trochu bloudíme a chvíli nám zabere, než věž ve tmě najdeme. A stejně jak jsme začali, tak i zakončujeme celý den cestou od Čihuly, když lehčí Čihulovou cestou za VI. V půl osmé jsme zpátky v Oldřichovském sedle.

Výsledovka

Suma-sumárum 13 hodin, 32 km jizerskohorskými bučinami s převýšením 2500 v.m.., 10 věží, 10 krásných cest za VI-VIb a hlavně parádní den v podzimních Jizerkách.

Háček