50 výstupů na Matterhorn
Už je tomu pěkných pár let, co jsem se coby mladý horský
vůdce dostal klasickou cestou poprvé na vrchol Matterhornu. Konečně jsem zažil
ten opojný pocit, stát na vrcholu tohoto obelisku, který mi tolik připomínal
naše pískovcové věže.
Čas běžel a já se v průběhu let na vrchol dostal pěti
různými cestami (Lion Grat, Furgg Grat, Východní stěnou, Severní stěnou a samozřejmě
nejčastěji klasickou cestou přes Hornli Grat) celkem 49x. Číslo vypadá
úctyhodně, ale v průměru se jedná o nějakých 4-5 výstupů za rok, což je na
horského vůdce spíš menší číslo…. Pokud bych na kopec nechodil komerčně,
zůstalo by asi jen u jediného výstupu a to severní stěnou, která je
z klasických výstupů asi nejhodnotnější a která mě vždy lákala nejvíce.
Nakonec jsem jí však lezl se svým kamarádem Radkem Grohem až letošní jaro, jako
45. výstup na vrchol. Na podzim se přidaly další tři komerční výstupy a tak
jsem si usmyslel, že jubilejní 50tý výstup nechám na příští sezonu a to
posledním hřebenem, který mi na kopec chybí, čili hřebenem Zmutt.
Nakonec však moje sezona neplánovaně skončila dřív, než jsem
předpokládal a já se ocitl pod Matterhornem sám. Klidně bych se mohl sbalit a
v klidu odjet za rodinou domů. Stejně se už nemohu dočkat! Nakonec se
rozhoduji jinak. Vyběhnu si na vrchol sám a pěkně odspodu z Zermattu. Už
jednou jsem kdysi dávno tenhle projekt realizoval, tak aspoň otestuji, jak na
tom aktuálně jsem. Před zhruba 10ti lety jsem vyběhl těch 2.900 výškových metrů
z Zermattu na vrchol Matterhornu za 4,5hodiny. Dolů pak rovné dvě hodiny!
Sakumprdum tak 6,5hodiny nahoru-dolů….
Na regeneraci moc času nemám. Dnes jsem se vrátil
z vrcholu dolů a zítra mě to má čekat znovu... Přespím v Randě v
campu a ráno vyjedu na koloběžce do Zermattu, kam se autem bohužel dostat nedá a
první vlak jede až v 6 ráno. Vstávám kolem třetí ráno a ve 4:30 jsem na
místě. Koloběžku hodím ke schodišti jednoho z hotelů a v klidu kráčím
nočním Zermattem až k hasičské stanici, odkud jsem vybíhal minule. Visí
tam totiž velké digitální hodiny….
Přesně v 5:00 už vyrážím ostřejším tempem směr Schwarzsee, kam se normálně dá vyjet
lanovkou, která velmi usnadní výstup na Hornli hutte. Těchto prvních 1000
výškových metrů zvládám za 1h 5min a
pokračuji k Hornli hutte, kam je to dalších asi 700 v.m. Tady jsem přesně v 7:00, tedy 55min od
konečné lanovky. Na chatě si dávám krátkou pauzu na převlečení a doplnění vody,
zhltnu půlku tyčinky, kterou jsem si vzal s sebou a pokračuji
k nástupu pod Matterhorn. To je
otázka nějakých 5minut a konečně lezu. Mám před sebou 1.200 v.m.
k vrcholu. Lehoučké lezení střídá svižná chůze. No a takhle stále dokola
až do výšky 4000 metrů, kde je postavená známá bivakovací chata Solvey. Hodinky
ukazují 8:05. To znamená, že mi to trvalo i s pauzou 1:05h. Myslím, že bych se
na vrchol mohl dostat těsně pod 4 hodiny, pomyslím si… Navíc úplně v pohodě,
jen si kontroluji nastavené tempo! Co si tak pamatuji, naposledy jsem tady byl
zcela vyřízený a začal hodně zpomalovat.. Na závěrečných konopných lanech
potkávám první skupinku vůdců, která se právě vrací z vrcholu. Nechci
překážet a tak vytahuji z batohu cepín a lezu mimo lana, což mě samozřejmě
trochu zdržuje, a nahoře je navíc pár choulostivých kroků v kolmé skále.
Motat se však sestupujícím po lanech se mi příliš nechce, toho si užiju se
svými hosty až dost! Závěrečný úsek po sněhu mi vyloženě sedne a na vrchol
doslova dobíhám a ještě se cestou zdravím se známými vůdci…. Hodinky ukazují
9:00! Je to celkem úsměvné, pod 4h jsem to nestlačil, přitom to šlo úplně
v pohodě. Asi už nemám ten správný „drajw“, což je vlastně dobře… I tak
jsem na vrcholu o celých 30min dřív, než minule. Od jednoho známého Němce se
nechávám vyfotit na vrcholovém hřebenu, stojím tu po padesáté!
Dolů to už tak trochu flákám a na svůj bývalý čas začínám
ztrácet. Zpět na Hornli mi to trvá 1:15, byť je trochu namrzlo a trochu se
seknu na horních lanech. Do Zermattu mi to dokonce trvá více jak o 30min déle a
tak i celkový čas je o 30min pomalejší, než před 10 lety. Marná sláva, kolena a
záda už nejsou to, co bývala a o mrštnosti ani nemluvě…. Je mi to ale
samozřejmě úplně jedno. Jsem rád, za další parádní den, který jsem mohl zažít „sám“
v horách! První 50tka tak dostala krásnou tečku!
HOOK