Den D aneb Boulder Cup na Sněžníku

Den D se kvapem blíží. Nervozita stoupá. Na co nezapomenout. Na co zapomenout.

Jak se den D blíží a návštěvnost všech meteorologických stránek jde díky nám dost nahoru. Vše vypadá, že je ok. Hurá jedeme do Makra pro jídlo. Kdo by to čekal, ale Béďa to prostě neuveze :-) „Tati přijeď prosím tě. Nějak sedím zadkem auta na zemi. To nedám....“

I toto se vyřešilo. Je pátek brzo ráno a my se učíme najít systém jak zabalit tolik igelitek. Naštěstí byli v Ostrově pomocné ruce a tak to netrvalo zas tak dlouho jak jsme čekali. Následoval poslední výjezd na Sněžník a hurá dolů do Ostrova na presenci prvních lidí. Nečekaně už v pátek přijelo 100 lidí. Paráda, díky Vám. Dost se tím odlehčilo presenci v sobotu.

Sobota:

Uf to už je šest ráno? Ok tak všichni vstáváme a hurá jdeme na to. Dobalíme poslední věci a míříme nahoru k rozhledně. Ráno se válejí všude možně v údolí mlhy a výhled z vrcholu je dnes ráno naprosto parádní. Počasí stálo letos opravdu za námi. Zrovna jsme si s klukama říkali, že během všech příprav takovéto počasí snad vůbec nebylo. Takže jestli to někdo pro nás zařídil – díky ti. Díky Párkovi jsme mohli využívat vysílačky. Joj to byla sranda a ulehčení. Jelikož jsme byli na presenci asi do půl dvanáctý, tak jsme nemohli nic vidět. Ale díky vysílačkám k nám chodili zprávy a všech přelezech a výkonech. „Roger, roger ........padl Triang, Propojka stále bez přelezu......“ přepínám. „Ok tak to tu balíme a jdeme taky do lesa“ Únava po těch všech dnech bylo dost velká. Cítil jsem se, jako kdyby na mě něco lezlo. Ale ten pohled na lezoucí lidi, na ty usměvavé tváře, na tu pohodu mě rychle vyléčil. Martin s Honzou dodávali stále pozitivní náladu a já jim nejen za to děkuji. Nebýt jich, tak ani nevím, jak by se to všechno dalo zvládnout. Blížil se čas finále. „Roger, roger jdeme na to“. Zakryjeme kámen plachtou a čekáme na lidi. Trousí se to k nám trochu pomaleji, než jsme čekali, ale Martin mě uklidňuje. „Dej jim čas, musí si ty papíry vyplnit“. Kluci s Janou parádně vyřešili papíry a srovnali je pěkně dle pořadí a hurá můžeme jít na to. Finále chlapů. Na finálový kámen jsme s Jardou koukali už léta. Jo tady to je pěkný kámen. Trochu ale haproval dopad. Lehce jsme mu pomohli a najednou nám tu v lese vyrost parádní vysoký kámen. Finále bylo parádní. Třecí podmínka se postupem času lepšila a lepšila a bouldry se lezli a lezli. Vyhrál Martin Stráník a z žen Nelly Kudrová.

Po finále přesun do Ostrova na vyhlášení a na mejdan. Trochu se nám v tom shonu zamotali výsledky chlapců, ale naštěstí se to postupem času vyřešilo. A co mejdan. Z mého pohledu super. Kapely mě dost překvapily. První kapela Dukla Vozovna, která to měla nejhorší, si nalákala nečekaně dost posluchačů. No a druzí Feher Fekete Kerek o tom ani nemluvě. Slyšel jsem, že dokážou udělat super mejdan, ale že to rozjedou takhle... Díky kapelo, fakt díky. Definitivní Ententík a Existence jen udrželi lidi v tempu a kdo chtěl, stále pařil a pařil. A kdo chtěl pařit dál, tak zde byl pro něj DJ´s stage. A tam to bylo taky dost hustý. Jen škoda, že nám to Pepíno z kempu ve dvě ráno típnul s tím, že nemůže spát. Škoda.... tam to fakt super jelo...

Nakonec ještě jednou díky Martinovi, oběma Honzům, Editce, Jardovi a Veronice, Hance, Rosťovi a všem na které jsem zapomněl.

A díky sponzorům HUDYsport, Direct Alpine, Rock Empire

Čau

Ondra