07.04.2016

Lezení Jizerky část II. pokračování Stržovým vrchem

S podzimní sezónou jsme vám ukázali první část jizerek, takovou dobře přístupnou seznamovací oblast kousek za Libercem – Stržový vrch. (číst I.část). Obešli jsme spolu ty nejbližší věžičky. A zakončili den na Lysých skalách, kde už je i dlouhé a taky hodnotnější lezení.

Uvádíme vesměs cesty pro průměrného lezce, prostě jizerské IV – V, což odpovídá nějakým šestkám, sedmám na překližce nebo na písku. 

Prostě cesty na pohodu, slušně odjištěné, takové ve kterých si užijete.

5188

Když z průchodu mezi Horní a Dolní Lysou skálou pokračujete svahem doleva, dojdete k další partě věží – Komínové věže, vedle Borová, a hned u nich Malá a Velká Frýdlantská.

Frýdlantská údolka

5189

Na Komínové věže je spousta trhlin a spárokoutů a komínků. Zezadu stojí za pokus, už trochu přísnější cesta, šestková plotna, Glajdr, s nýtkem. Nedal bych jí asi na seznam super bezpečných cest, ale přinejmenším není zákeřná - nýt je tam kde ho vidíš a nic jiného tam zkrátka nedáš, jasný jako facka.

Na Borovou stojí k doporučení krásná VIb (jizerská klasa) Cesta dlouhého permona, vede koutokomínkem podél hrany, kruh a pak vypečený výšvih na vršek. Zajímavý je hlavně pro nás co jsme úplně nenarostli : )

Na Frýdlantskou si rozhodně musíš dát Údolního sokolíka, čistá jizerská pětka, nikde žádná zrada, dobře zajištěná  a vyvážená cesta. Zprvu hladkým koutem, po metru tam sypeš čoky nebo malé friendy (1čky), pak pěkné překlopení do položeného koutku, který se napřimuje do sokolíku a jím ke kruhu. Pořád můžeš jistit po metru, pokud chceš, friendy 1-2-3 kouba. Kruh a od něj buď původním směrem doleva a za hranu, to už vede trhlina až na vrchol. Anebo trochu přísněji od kruhu přímo nahoru do kouta. Je to zábavný odlez po krystalech, nehrozí nebezpečí, kruh máš kousek. Krásná cesta, rozhodně stojí za vyzkoušení.

Frýdlantská - údolní sokolík

5190

 

Vlevo za rohem od údolky je pěkná Májová cesta (V) s vypečeným krystalovým nástupem a legračním krokem zhruba v půlce. Tam je dost dlouhý přesah, ale z čapáku do čapáku, a je dobře zajištěný, tutovou smyci máš u nohou.

Zezadu z náhorky je pár lehčích cest, lehká normálka takovým žlábkem. A pak trochu boulderová Severní spára za III-IV, hravá spárka. Bacha je to krátká cesta, takže klasa trochu mate - dá se trochu ojebat odšlápnutím na balvan za zády, anebo čistě. Jsou tam spíš pětkové než trojkové kroky, prostě trochu shozená klasa u krátké cesty, jak už to tady bývá.

Od této skupiny skal můžeš zase popojít dál, cca 100 m nahoru, pak údolíčkem doleva dolů a lehce po vrstevnici k velké položené plotně – Stržová plotna. Tam vedou dvě zásadnější cesty - Levá cesta V a vpravo od ní Údolní cesta V. Levá je asi o chlup těžší, už má orvané krystaly. Obě ale stojí za pokus, plotny to jsou prostě Jizerky, to je ta specialita a proto se sem jezdí. 

Údolní cesta – po pár metrech založit ve vodorovné trhlině, velký friend 5 kouba, pak zhluboka dýchat a vyrazit ke kruhu, pod ním je spárka, tu jak chytíš, jsi v pohodě. A neboj nebyla by to podlaha,jen musí jistič dávat majzla a mít to spíš nakrátko. A nad kruhem se to už pomalu pokládá a zlehčuje, tam už to chce jen v klidu dolézt. Takže stačí jeden friend a 1 expreska, pohoda. Doporučuji, povinná záležitost pro ty, kteří chtějí říct, že lezli v Jizerkách.

Někomu můžou tyhle cesty pocuchat nervy, jde čistě o hlavu, prostě se nerozklepat, když zrovna zabloudím mezi většími krystaly mezi ty horší, no, lézt v klidu.  Místňáci to ve stavu podzimní rozlezenosti dávají tu a tam i na sólo, i takové jsou tady dny.

Stržová plotna - Levá cesta

5191

Když popojdeš dalších asi 100 m, tak dojdeš ke krásné mohutné věži – Kovadlině. Tady je pěkná čtyřka z náhorky – Jižní spára. Kovadlina, to je ale hlavně krásná mohutná údolní stěna, ve které vede jednak vděčná Údolní cesta VIb a vedle ní už trochu hustší kouto-spárová Uspěchaná cesta VIb.

Kovadlina - Jižní spára

5192

Údolka vypadá na jizerské poměry dost velkolepě a nepřístupně. Ale zdání klame. Nastupuje se středem, vlastně po takových stupních, občas se dá i slušně založit, vede postupně doleva až na balkónek pod závěrečným koutem. Potud pohodové III-IV lezení. Na balkóně kruh a štand. A od něj už plotničkou do kouta, cestou 1-2ka friend, kde to sportovcí drtí na sokola. A my klasici se tam napresujeme až po rameno a pěkně na klíč s odšlapem do krystalů to po decimetrech cedíme nahoru. Dá se furt zakládat, spíš větší kousky 5,6 kouba, a ve výlezu se může hodit i 7čka. Vypadá to od štandu hustě, ale dá se to, v jednom místě se to zúží na pěst, a většinou si pomůžeš stěnkou okolo, jsou tam dva zářezy které ti postupně ulehčí tu širočinovou práci. Je to nádherný kousek spáry.

Kovadlina - údolka

5193

Nástup údolky můžeš trochu zbustřit variantama od Petra Prachtela – prstovou spárou vpravo, tu bych klidně dal za hodně poctivých VI-VIb, v průvodci je ale asi jen za V (tuším) anebo ruční  spárou ještě o pár metrů vpravo středem. Obě tyhle varianti tě dovedou do středu stěny a napojíš se na Údolku.

Kdo máte rád silovější kusy, tak zkuste Uspěchanou – nástup vlevo koutem, ruční spára (můžeš založit 2-3ky friendy), pak kruh a překrok převisu a pak už koutovou prstovkou (tam už menší friendy (0,5,1-2ky + čoky) a těsným komínkem na štand Údolní cesty. Vypadá to taky těžší než to je, škvíra vesměs bere dobře, ale je to trochu na sílu, no. Obvykle odsednu do založeného železa a nestydím se za to : )

No a od Kovadliny se ještě vyplatí vydat se přímo nahoru svahem k Uhlířově čapce. Je to také pěkná a mohutná věž, na jizerské poměry i hůře dostupná – nejlehčí cesta je Dříčský komín IV. Nomen omen, prostě zatni a tlač.

Uhlířka - Dříčák

5194

 

A na Uhlířku toho vede víc, a ještě lepšího – vlevo od Dříčáku je Východní cesta V, trochu těžší pětka, spíš k šestce, lezeš pořád a je to docela poctivé, ale bezpečné. Dole je nýt, a pak můžeš zakládat jako na lesy, na mě už trochu silovější cesty, spíš v kolmějším. A  v údolce úplně vlevo je širočina -  Jižní spára V – takový zalomený spárokomín, do něj se napresuješ a drtíš nahoru, veprostřed zajímavý překrok z komínku do komínku, a bezpečně zajištěno.

Kdo chce ale fakt moc pěknou cestu, tak si musí dát Čihulovu, psaná za VI, klasa odpovídá. Vede středem náhorky, nejdřív komínkem, pak zajímavý přelez do dalšího komína, to je super rovnačka. Jím ke kruhu a pak zase vtipný překrok už do výlezového komínku. Bezpečná cesta, dostatečně zajištěná, a z toho úzkého komína se vypadnout nedá, je to paráda, vypadá sice těžce a strmě, ale je moc zajímavá a rozhodně se při lezení pobavíš. Upřímně, můj oblíbený kousek.

Uhlířka -Čihulova cesta

5195

 

No a tady bych to asi dneska zalomil, kdo jste dával všechno ze seznamu, tak už asi máte ruce jako giboni a možná i nervy trochu rozvířené. Pro návštěvníky by to mohlo být tak akorát : )

Lezení na Stržáku tady zdaleka nekončí, ještě jsou věžky s pěknými cestami i dál po svahu, ale už by se vám asi hůř hledali. Namátkou aspoň pár doporučení, moje oblíbené cesty:

  • Srdce – pěkný Jižní komín III-IV, vede koutem a podél plotničky, dobře zajistitelný
  • PyramidaÚdolní plotny V, nebo aspoň normálka V. Bacha na výšvih na vrcholovou hlavičku, chce to klid. Čím výš tím se to trochu pokládá a na ruce už jsou lepší a lepší krystálky. 
  • Puklá – pěkná věžka s několika spárovými cestami z boku, pětky
  • Rozeklaná – tady je jedna z nejvtipnějších jizerských cest – Slepci o polednách, dvojka vnitřními komíny, vyloženě  zalezeš dírou dovnitř do skály a ve tmě stoupáš nahoru
  • Hradby – takový polo-masiv, s nádhernou Údolní cestou (IV), ta stojí za vylezení, dobře zajistitelná a přitom je v ní všechno z jizerek - pár metrů rozporového komína, spárka, výšvih, plotnička a vrcholový výšvih. Vše lezitelné a skvěle zajištěné. A z boku dobré spáry (Severní pravá, levá, středí – ta Pravá je asi nejhezčí, hezká čistá trhlina až nahoru, V-tka odpovídá.

 

A příště se třeba podíváme zase do nějakých vzdálenějších sektorů, jo.

Až se budete balit – myslete na to, že lezení v Jizerkách je prostě drsná práce v drsném prostředí. Takže na sebe buď hadry, který už dávno splnili svoje estetické úkoly. Anebo pořádné odolné oblečení „okovaných“ kalhot typu MOUNTAINER. Mě osobně za ta léta, co tu lezu, se asi nejvíc osvědčily CRUISE – v létě, když je horko, tak se to v nich dá zvládnout, slušně dýchají. A na jaro a podzim úplně super. V zimě pod ně beru spodky. Matroš, Cordura, fakt vydrží a v těch širočinách, kdy je člověk zadranej až po rameno ve spáře a drásá se nahoru po centimetrech, ty kalhoty prostě drží a drží a drží. 

V bundách nejvíc TACUL, ta je navíc tak říkajíc na všechno – lehký pohodlný neprofuk do hor, na kolo, běžky, prostě univerzálka.

Tak a třeba někdy u nás na žule!


Ondra.