Nechci, nechci,…

Původní záměr vyrazit do Chamonix byl již od úplného začátku ve znamení zmaru. Nejprve jsem kvůli festivalu posunul termín, kdy byla super podmínka. V dalším termínu, začátkem září, bohužel už byly podmínky v kelu. Nakonec Jirka H. nadhodil za náhradní cíl Piz Palü - Bumiller pfeiler a já zase Val di Mello, když nebude počasí přát. Odjezd v pátek odpoledne, přes GaPa do Pontresiny.  Těsně před Mořicem jsme viděli hřeben jako na dlani. Bylo na něm plno čerstvého sněhu a tak původní plán začít Piz Palü jsme briskně upravili a vyrazili do Mella - konkrétní cíl - Punta Allievi. 

V Mellu už bohužel není možný vjezd aut nahoru do údolí. Auto jsme tedy odstavili na parkovišti ve vesnici (7 €/den). Pozor, přes víkend narváno. Nahoru, k začátku turistických tras, nás hodil taxík za 2€. I přes toto ulehčení jsme k chatě Allievi šlapali svižně zhruba 3 h. Strašnej krpál, sice krásnou krajinou a podél vody (není nutné ji tahat s sebou). Chatu jsme minuli a pokračovali až pod stěnu (další půlhodinu), kde jsme našli super místo na bivak. Potok i nástup do stěny co by kamenem dohodil. Nejsem si však jist, zda je zde bivakování běžné. Chata blízko a nikde žádný placek po předchůdcích.

9.9.18 První cestu jsme šli Gervasutiho pilíř 5+, 600 m, 18 délek.

Nástup v 7 h se ukázal být dost pozdní vzhledem k počtu dvojek, které jsme potkali na nástupu. Naštěstí jsem se před ně dostal, i když za cenu lezení první délky v pohorkách. Kluci za mnou běželi a brzy jsme všem utekli, i když jsme lezli ve třech. Mnoho délek jsme spojovali a šli souběžně. Cesta je v nutných místech vyskobována a většina stanovišť rovněž. Pozor! Po prvních dvou délkách se nejde přes převísek rovně, ale šikmo doprava do vhloubení, které přechází do kouta. Na vrchol jsme dorazili v 11:20.

Restík a dolů. Původní nápad jít z hřebene žlabem doprava nad náš stan se ukázal nesmyslem. Proto jsme to vzali na druhou stranu a za chvíli po mužících sešli až ke stanu. Dole jsme byli v 13 h.  Povinná očista pod ledovým vodopádem, prohlídka nástupu cesty Inschallah, která byla v plánu na další den a pak už jen nihilismus a prokrastinace.

10.9.18 Inschallah, 6b+, 600 m, 17 délek

Vyrazili jsme ráno o čtvrthodinu dřív, abychom byli v 7 h pod stěnou. První délka padla na mě. Do hladka vyleštěná žula ledovcem tvořila rajbas, který nebyl na rozlez moc příjemný.

Nýty jasně vedly, což nám bez podrobného topa, přišlo vhod. Nakonec nějak první a zřejmě jedna z těžších délek, klapla. Následující délka, kterou šel Jirka H, také nebyla lehká. Ta nás dovedla na polici. Z ní pěkná délka (3 nýty a frendy) do kolmější stěny se sokolíkem ke štandu, následující délku šel Honza a pak už lehkým terénem asi 3 délky na polici pod vrcholovou části stěny. Z ní dal Jirka pěkný rajbík pod převis (perfektně odjištěný nýty). Já přes něj doprava a pak Honza a následně Jirka pod komín. Dál už jen 3 délky na vrchol, kde poslední byla ještě výživná. Celkem jsme to dali za 7 h (ve 14 h na v), okolo 15 délek. Krátký oraz a pak jsme sbalili stan, bágly na záda a v 16:15 jsme vyrazili do údolí. Sestup byl za trest, ale o mnoho příjemnější než nahoru. 2000 výškových metrů z vrcholu do údolí se podepsalo. Dole jsme byli za 2,5 h, ale nohy na kaši. Koupačka v ledovém, průzračném potoku byla nutností, aby se tělo a hlavně nohy daly dohromady.

Pak už jen cca 30 min k autu. Ihned chladit pivo a pořádná večeře. Noc nebyla tak odpočinková, jak jsme si přáli. Přece jen namoženiny dost bolely.

11.9.18

Ráno kontrola předpovědi potvrdila, že by mělo počasí vydržet ještě dva dny a webkamera ukazovala trochu méně „bíla“ ve stěně. Bylo rozhodnuto!! Odjezd zpět do Passo Bernina na Piz Palü - Bumilerpfeiler. Po vydatném obědě jsme vyrazili směr chata Diavolezza. Výškový rozdíl 900 m. Předchozí dny si vybraly svou daň a tak jdeme velmi zlehka.

Nahoře jsme za 2,5 hod. Stan jsme postavili kousek pod chatou s výhledem na Piz Palü a Berninu, hned u turistické značky. Stanování je zde, na rozdíl od Mella, asi běžná věc. Všude jsou plácky ohraničené kameny.Večer jsme strávili u chaty, kde byla voda a Wi-Fi!!!

12.9.18  Bumillerpfeiler (800 m, 60°, V+)

Budík zazvonil ve 4 h. Rychlá snídaně, ve 4:30 jsme vyrazili podél cesty, co vedla kolem stanu směrem k ledovci. Podél jeho levého okraje a pak traverz až pod náš cíl. Tam jsme dorazili v 6:15. Nastoupili jsme zleva přilepené věže. Asi omyl!! Materiál byla hromada šutru, která tam visela silou vůle. Naštěstí jsem po 1 délce narazil na štand původního směru. Pak ještě 1 délka a traverz 40 m doprava do žlabu. Jim 2 délky na hřeben a pak sněhem ke skalnímu prahu. Přes něj sokolíkem a sněhovým polem na vrchol žebra. Následoval úsek mixového lezení přímo ke žluté věži asi 4 délky.  Nic hezkého díky tomu, že celá stěna byla pokryta zbytky nového sněhu, který vůbec nenesl a tál. Od věže traverz cca 4-5 délek a pak nahoru na hřeben.

Vše jsme šli v mačkách a tak nám skalní úseky dávaly trochu zabrat. Během tohoto úseku se nám vybavila písnička Visáčů: „….nechceš kožich z hranostaje? Nechci, nechci. ..“ Honza tento refrén doplnil k situaci vhodným rýmem : „… nechci, nechci,… raději si počkám, až všechen sníh roztaje!...“ A název akce byl na světě.

Nakonec jsme se dohrabali k poslednímu ledovému úseku. Těch 150 m už bylo za odměnu. Vrcholové plato bylo obrovské. Po svačině a odložení nepotřebného materiálu do báglu jsme vyrazili hlubočákem k vrcholu.  Honza, rozdýchaný z předchozích výletů, se ujal prošlapávání. Geroj!! Na vršek (3900 m.n.m.) jsme se doplazili ve 15:45.

V 16:10 sestup ve stopách výprav normálkou a v 18:30 jsme byli (relativně dorubaní) u chaty. Vítězné pivo Palü, rychle sbalit stan a dolu. Dole jsme byli za další hodinku. Nohy po dalším sestupu 2000 m opět na šrot!!  Na parkingu pivo, polévka a čínská vepřovka a alou do hajan. Pilíř díky mokrému sněhu nebyl žádný požitek, ale pěkná makačka. Určitě se vyplatí vyrazit za tímto cílem, buď když je stěna čistá od sněhu, nebo z jara nebo pozdní podzim, kdy je ve stěně sníh zmrzlý. Každopádně klobouk dolů před prvovýstupci, kteří tento směr prostoupili již v roce 1877!!!

Jirka Doubrava