Babí léto v Tennengebirge

Tohle znáš. Nádherný podzimní dny, jistý počasí, opušťák na víkend plus nějaký ten den navíc a dobrej parťák k tomu… tohle prostě nemůže jinak dopadnout. Kopce volají.

Scénář se píše skoro sám...V poledne ukolébat šéfa dlouhým nicneříkajícím reportem, na monitoru nechat svítit velkou barevnou tabulku, mikinu přes židli a naaranžovat plný hrnek kafe do sektoru B5. Prostě zanechat maximum indicií,  který naznačují „hned se vrátím“, a po špičkách vyklouznout z práce. Alibi je neprůstřelný a po obědě už sedíme v káře směr Rakousko a ladíme cílovou destinaci. Všechno krystalizuje směrem k parádnímu prodlouženýmu víkendu v Tennengebirge.

Příjezd: dálnice Praha - Salzburg - pak stále po A10 držet směr na Villach. Z dálnice exit 43 (Werfen), držet se na Werfen/Pfarrwerfen, krosnout doleva dálnici a řeku a hned za ní malá odbočka doleva, Unterholz, a furt nahoru až skoro na konec na štěrkové parkoviště v lese. Poplatek 2€, srandovní analogový parkovací automat, už z něj na člověka dýchne pohoda.

Máme natipováno několik „hlavních“ cest na první den a něco kratšího na dolezení potom. Večer u piva a s morálem přihuštěným kapkou slivovice jsou plány doslova velkolepý, i Adam by uznale zamručel. Optika chladnýho úsvitu nás ale postaví nohama přímo do reality a tak pokorně přebalíme, půjdeme na pohodu a na jistotu. Ultraklasiku, Südrampe (4+) na Hochthron. Podle průvodce to vypadá na pořádný kamenolom. Ale naději vzbuzuje dovětek, že ke 100 letům výročí cesty byly sanovaný štandy, trocha jištění a část cesty přeloženo o kus vedle to pevných ploten. To zní fajn. Sestoupíme hřebenem, přespíme na Werfenerhütte a druhý den ráno, že si dáme něco na kopec hned vedle.

Hochthron, Südrampe 4+, 400+200m, a bacha na sestup!

Topo: https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/suedrampe-hochthron/

Nástup je hodně ostrý. Od začátku zprudka do kopce, na krátkém úseku je potřeba nabrat tisíc metrů převýšení a to se našlapat musí. Zhruba v půlce toho heblu už si říkáme že to je sice prudký, ale že máme zabaleno hezky nalehko a jak jsme fikaný a že to vlastně ujde.

A v tu ránu uvidíme studánku, obloženou prázdnými kanystry, s cedulí a prosbou, abychom na Werfenerhütte vynesli nějakou tu vodu. Tak si každý jeden kanystr naložíme a už je nám zase ouvej.  Po dvou hodinách konečně zakotvíme na týhle krásný chatě – obložená modřínovými došky, provozní je pravej nepálskej šerpa, kolem pobíhají lamy, se kterými nahoru dopravuje vodu a zásoby. Prostě pecka. Domlouváme nocleh, přebalujeme a za další čtvrthodinu jsme pod nástupem. 

Cesta vede fakt podél koutů, kuloárů, zářezů v mohutný jižní stěně. Místy je to pěkně rozchrastané, ale počítali jsme s tím a tak nám to nevadí. Dají se i poznat ty nově přemístěné úseky cesty, v nich jsou borháky a vedou pěknými pevnými plotnami, logická klasika by byla v těch rozbitých žlabech. Máme parádní výhledy přes údolí na celý Berchtesgaden, krajinově je to nádhera.  

Cesta je pěkně vyvážená, pestrá, najdeme v ní z lezení všechno, včetně zajímavých posledních délek, který mi furt připomínají horní délky Hokejky na Lomničák.  Trochu nás zaskočí vrcholový hřeben, píšou asi 200 m pěšky k vrcholu, ale kříž zatím nevidíme a hřeben je tak rozbitý a členitý, že skoro hodinku tápeme kudy dál. Pár míst se raději navážeme, je to tu rozflákané dost. Ale už vršek a pohoda.

Ještě sestup. S tím jsme sice počítali, ale i tak to nebyl žádnej plezír. Těch pár stovek metrů jihovýchodním hřebenem s úseky 2-3 dá zabrat. Na dvou nejvíce exponovaných úsecích se raději navazujeme, nemá cenu kvůli zakopnutí nebo uvolněnému šutru dělat kšefty letecký záchrance nebo místnímu kremáku. Sestup nám zabere hodinu a půl a většinu času žasneme, že tohle je značená turistická cesta na Hochthron. Hláška večera je „teď je to kousek dobrý, tady se nemůžeme zabít, jen zmrzačit“.

Ale to už jsme v pohodě u chaty, točí tady Weissbier, šerpa vaří za celkem rozumný peníze, na Matrazenlagru (14€) jsme dokonce sami, je tu klid, prostě pořádná horská romantika.

Hiefler, Krabbelstube 5+, 270m

Ráno platíme, loučíme se s šerpama a vyrážíme asi hodinovým nástupem k Hiefleru. Natipované máme něco kratšího JV stěnou. Vedle vyloženě těžkých prásků tu vedou tři cesty pro nás,  6, 5+ a 4+, a vybíráme zlatou střední cestu Krabbelstube, cestou se dá vybírat z pár variant od 4+/5+ a vypadá to, že nám půjde pěkně od ruky.

Topo: https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/krabbelstube/

Vyvážené čtyřko-pětkové lezení, s několika ostřejšími místy a pár odpočinkovými úseky.  Dlouhé délky, 45-50 m, takže to pěkně utíká. Celkově je i pěkně zajištěná, 4-5 nýtů na délku, místy sice dlouhé odlezy, ale většinou si jde založit i něco vlastního a v těžších místech ten nýt vždycky je. Je to pohoda a balzám na psychiku po tom včerejším napjatějším dnu. Topíčko je místy trochu nepřesné, cesta je chvílemi vedená nelogicky, tak se musí hledat a vymýšlet. Ale nevadí.

Za pár hodin jsme nahoře, a i sestup je pohodový – vodorovně po travnaté rampě směrem na východ, jít zhruba po vrstevnici směrem k jeskyňce v kuloáru (ta je od posledního štandu dobře vidět) a pod ní se napojit na značenou turistickou stezku.

Včerejší Südrampe byla hodně klasická cesta alpskýho charakteru, ale zejména kvůli nepříjemnýmu sestupu není asi úplně pro každýho. Dnešní Krabbelstube, nebo lehčí Babylift o pár metrů vpravo, bych doporučil klidně i lidem, kteří se v horách teprve rozkoukávají – kombinace borháků plus vlastního jištění, z toho dělá hezkou bezpečnou cestu, k tomu solidní sestup.

Takže sem určitě vyraž! Doporučuju aspoň dva lezecký cíle, využít Werfenerhütte a přespat. Ušetříš si ten děsný hebl dolů a znovu nahoru. Je tu hodně lezeckých možností jak pro pohodáře, tak pro zkušený horský drtiče. Upřímně doporučuji.

Zdraví,

Ondra