Únorové lezení v Sasku, Vyrobeno v České republice

Únorové lezení v Sasku

14461

Sasko 16.-17.2.2019

Víkend v horách zhatila teplá fronta, takže co s ním? 14 °C a slabý vítr nás „donutil“ zanevřít na zimní radovánky.

Ještě v pátek večer krátký záchvěv na skialpech na Ještědu a v sobotu ráno už valíme směr Sasko. Kdy jste si zalezli v únoru na písku? Já snad kromě Sušek nebo Panťáku nikdy.

Volba padla na Schrammsteiny. Zde jsme nakonec vybrali cestu na slunci na Schrammsteinkeggel - Große Reinbung. VIIb, bez stavení VIIc. Spodek trochu vlhkým zářezem, ale pak už super lezení na slunci s krásnou kulisou Schrammsteinu.

14463 Schrammsteiny

Čistě to musel dát Jirka, já jsem zkrátka nedorostl na to, abych dosáhl tam, kam jsem měl. Tak jsem potupně musel šlápnout na kruh. Rozladění z mého výkonu zlepšil až utržený horezdar. Druhou cestou byla Postelwitzer Kante VIIc na Jubiläumsturm. Cesta vede po hraně po nepříliš pevné skále, kde alespoň množství „pofidérních“ smyček vyvážilo obavu z materiálu.

14460

Postelwitzer kante VIIc

Po těžkém kroku ke kruhu jsem však zvážněl. Od K doprava do stěny, pak těžkým krokem nad převis, který, než jsem udělal, mě stál hodně mačkání posledních existujících drobných chytů. Když už jsem byl nad převisem, udělalo se mi nevolno. Police, do které jsem krokem chtěl dosáhnout, se ukázala policí nebýt, ale jen nevýraznou vlnkou v moři plotny. Oči mě vyjeli, jediný bod, který byl pevný, byla levá noha a zbytek se jen opíral o holou stěnu. Jako moucha. Zrychlil se mi dech a pomyslel jsem na tu tlamu do 70 let starého kruhu. Ne, to ne!! Přece nejsem po zimě tak ztuhlej, abych nevylezl VIIc.

Pomalu jsme se srovnal, nahmatal něco, o co se zachytili konce prstů levé ruky a udělal ještě další dva pochybné kroky. A bylo vyhráno. Můj nejtěžší rajbunk, nebo jen jarní ztuhlost? Nevím, byl jsem ale rád, že to mám za sebou. Když měl problém i Jirka na druhém, pomyslel jsem si, že to asi fakt nebylo snadné. Že by zapomněli přečíslovat původní klasu od doby, kdy byla ještě konečná klasifikace VIIc? Jirka to z předskalí dotáhl na vršek. Druhý horezdar! Jo a cestu naposledy lezl Jürgen Höfer před 12 lety. Náš přelez byl 23. od otevření této cesty. Není divu....


Horezdar v Sasku!!	Falk z Hohe Liebe

Až večer v autě při vínku jsme opětovným čtením průvodce zjistili, že se od kruhu staví …. v závorce vydatně…! Tak ten Thüringerwurst s hranolkama jsme si zasloužili.

V neděli jsme jeli na jistotu. Přespali jsme pod Liliensteinem. Mimochodem, moc doporučuji. Ráno tu bylo procesí lidi vítajících východ slunce. Nenechali jsme se vyvést z klidu a pěkně jsme jej zaspali. Z auta jsme se vykulili až v příjemných 9h. Krátký výstup po turistické značce pod stěnu, do které již lákavě svítilo slunce. Stěnou vede nespočet cest od VI až po IX, tak si tu našinec vybere.

My začali cestou Herbstregen VIIc. Bez toho dodaného kruhu bych v tom rajbu být nechtěl. Další cesty byly perly jedna za druhou. Weisse Lilie VIIc, Erste Wahl VIIIa, Sudwestwand VIIIb a nakonec přímá varianta Sommersonne VIIc. Den jako malovaný, a to vše orámované výhledem na pevnost Königstein a údolí Labe. Zkrátka “klasické” únorové lezení v tričku s krátkém.