Editka Vopatová, Ondra Beneš a jejich letní Francie

Jako každé léto jsme se opět vydali na lezecký zájezd. Letos jsme měli v plánu vyrazit do Alp na vícedélkové cesty. Já jsem vícedélku lezla jen jednou v životě a to v Arcu na stěnu Colodry a těšila jsem se, až si s Ondrou zalezeme někde v Ratikonu, Wendenu či v jiných oblastech ve Švýcarsku či Rakousku. Jenže počasí nám trochu změnilo plány.

Ondra úspěšně ukončil vysokou školu a mně začaly prázdniny, takže jsme začátkem července letos poprvé vyrazili na pět dní do Frankenjury. Nejprve nás přivítalo letní vedro, ale po dvou dnech se klima otočilo a začalo vydatně pršet. Je zvláštní, že už po několika zájezdech máme vyzkoušeno, že vždy naše nejtěžší cesty jsme vylezli za úplného deště. Teď tomu bylo zase tak. Tento zájezd se mně i Ondrovi povedlo vylézt svojí nejtěžší cestu ve Frankenjuře. Já jsem nejprve vylezla cestu ,,Minotaurus“ 8b a k tomu jsem na druhý pokus přelezla cestu ,,SMS“ 8a+ . Ondrovi se hned na začátku zájezdu stal menší úraz (řezal konec lana a omylem se bodnul nožem do nohy), takže si hrál na mého osobního jističe, což se mi líbilo.:-) Jenže Ondra se stejně přes zákaz paní doktorky po třech dnech pustil znova do svého projektu ,,Odd Fellows“ 8c, který se mu i se zraněnou nohou a za úplného slejváku povedlo vylézt. Cesta je v kolmém profilu za hodně malé lišty. Po návratu domů jsme pracovali (lezecké kurzy-www.easyclimbing.cz), abychom měli za co vyrazit na další zájezd na už zmiňované vícedélkové cesty do Alp.

Edita Vopatová - lezení v Ceuse

Vždy když jedeme někam daleko, tak je příjemné si cestu rozdělit na několik zastávek. Ta první byla jak jinak než ve Frankenjuře. První den se mi podařilo vydrtit cestu ,,Sun blocker“ 8a+/b, která mi hodně sedla. Šlo o lezení po malých dírkách. Další den jsme lezli v oblasti Trockauwer Wand, která bývá často proteklá. Tentokrát jsme měli štěstí - oblast byla relativně suchá. Ondra tam zkoušel těžké 8b+, které zatím zůstalo jeho projektem. Já jsem tam vylezla cestu ,,W. P. C.“ 8a+. Cesta začínala dlouhým krokem přes mokré, převislé místo, kde jsem měla malý problémek s mojí výškou. Po několika pokusech jsem krok vyřešila jiným způsobem za malý chýtek. Ondra tuto cestu za mnou na pohodu flashnul.

Po dvou dnech jsme se přesunuli na outdoorový veletrh do Fridrichshafenu. Kde jsme pozdravili kluky z Rock Empieru, Hudysportu, Direct Alpinu, AIXu atd. Strávili jsme tam příjemný víkend. Zahlédli jsme i pár zajímavých lezců, jako je Sharma, Olejda, Bůček,.. Zaujalo nás pár zajímavých produktů. U Rock Empire se nám líbily pěkné nové sedáky a friendy, které si Ondra hned vyfasoval s vizí využít je v Alpách. Já jsem si tam nabrala spoustu pěkných plakátů a taky jsem si tam koupila speciální kartáček ze štětin z koňských žíní na čištění chytů. Ondra si udělal radost coffe pressem do vařiče Jet Boil. Večer jsme se zúčastnili afterparty, kde jsme si poslechli příjemný jazzík, DJ musicu a živou kapelu, takže vydařený večírek. Další den jsme zkoukli předpověď na Alpy, jenže ta ukazovala vytrvalý déšť na x dní dopředu. Takže jsme se museli rozhodnout, kam pojedeme dál. Já prosazovala Ceuse ve Francii, kam se Ondrovi vůbec nechtělo, jelikož tam byl už devětkrát. Ale nakonec jsme se tam přece jen vydali, jelikož předpověď vypadala všude dosti špatně.

Cesta z Fridrichshafenu do Ceuse trvá kolem sedmi hodin, takže aby toho řízení nebylo na Ondru hodně, odřídila jsem se svým čerstvým řidičákem svých prvních 200 km po dálnici. Po příjezdu do Ceuse jsme hned vzali batohy na záda a běželi do skal. První den přístupu byl nejvíc krizový, jelikož cesta do skal trvá 50 minut do velkého kopce a my jsme tam museli vytáhnout všechen lezecký materiál. Po zbytek zájezdu jsme si nechávali pod skálou schované lano s expreskami a sedákem. Potěšilo nás, že jsme tam potkali kamarády od nás z Ústí a z Prahy, takže jsme tam měli veselo. Hned první den jsme se pustili do těžkých cest, na co čekat.:-)

Ondra si nalezl do kolmého 8c, které už si prolézal loni. Moc se mu líbilo, ale nakonec usoudil, že bude lepší, když si zaleze více cest a nebude brousit jednu cestu celý zájezd. Já jsem si také rozpracovala projekt z minulého roku cestu ,,Le Poinconneur Des Lilas“ 8a+ . Klíč spočíval v bouldříku v půlce cesty, ve kterém jsem několikrát spadla. Po několika pokusech jsem cestu vylezla. Na první restday jsme se zajeli podívat na závod Tour de France. Cíl etapy měli závodníci v Gapu, městě vzdáleném 20km od Ceuse. Stáli jsme 300 m od cíle hned u závodní tratě. Čekali jsme tam 2 hodiny. První skupinka tří cyklistů dojela do cíle s velkým náskokem. Pak postupně dojížděli ostatní. My jsme se jen smáli, že jsme tam čekali tak dlouhou dobu a cyklisté udělali jenom ,,frrrrr“ a bylo po všem :-)

 

Zapomněla jsem zmínit, že jsme v Ceuse nikdy neviděli tolik lidí jako tento zájezd. Spousta Poláků a Britů. Bavili jsme se o tom s naším místním kamarádem a lezeckou legendou Arnaudem Petitem a ten říkal, že je to tím, že všude v Evropě je už dlouhodobě ošklivo a jedinému Ceuse se deště vyhýbají. Počasí nám teda vyšlo, jen tam byla moc velká zima. Další lezecké dny se dařilo. Ondra si vybral nové 8b na Berlině, které se mu povedlo rychle přelézt. Cesta ,,Archétype“ 8b v mírném převise, kde byl na konci klíčový boulder a pak zbýval 20ti metrový dolez kolmým, ale těžkým lezením. Všichni říkali, že tato cesta patří k těm těžším 8béčkům v oblasti. Mně kluci doporučili, ať jdu zkusit cestu ,,La Chirurgien Du Crepuscule“ 8b. Moc se mi do ní nechtělo, jelikož si pamatuji, jak tuto cestu loni vylezl Ondra a jak v ní bojoval. Takže jsem z ní měla velký respekt. Po prvním prolezení mi to přišlo hrozně těžké, ale každým dalším pokusem to šlo líp a líp. Ondra mezitím práskl ,,Seredo Climbing Team“ 8a+ na druhý pokus a 7c+ na onsight. Já jsem po dvou dnech vylezla ,,La Chirurgien Du Crepuscule“ , měla a mám z ní velikou radost. A vím, že je to poctivé 8bčko Ondra si ten stejný den rozlezl další nové 8b v Demi Lune, ale v ostrém pokuse mu v klíčovém bouldru uklouzla noha. Ten den jsme snesli dolů k autu všechen materiál. Další den ráno nás probudil šílený déšť, takže jsme byli odhodlaní přejet zpátky do Frankenjury. Ještě než jsme vyjeli, tak se pro nás zastavil Petit a vzal nás k sobě domů. Pozval nás na oběd a teplou sprchu. Má krásný baráček, ze kterého kouká z oken na Ceuse. Po příjemně stráveném dni, jsme se vydali na cestu zpátky.

Ve Frankenjuře jsme už s Ondrou sehraní tak, že jeden leze v jedné oblasti a pak se přesuneme do oblasti, kde má co lézt ten druhý. Tentokrát dal Ondra přednost mně, takže jsem si rozlezla cestu ,, Riesenslalom Direkt“ 8b na Puttlachu. Cesta mi přišla hodně lezitelná, takže jsem ji smahla na třetí pokus. Ondra si v oblasti Endorama o kus dále (20 km) rozlezl další 8c, které suše poslal již druhý den. ,,New Orleans Heavy Weight Divis“ měla těžký bouldrový nástup a vytrvalostní dolez. Já jsem na závěr zájezdu vylezla cestu ,,Primer de Luxe“ 8b, ve které jsem v druhém pokuse spadla pod řetězem, jelikož se se mnou ulomil chyt. Naštěstí další pokus se už povedl. Po pár dnech lezení jsme usoudili, že se už těšíme na domácí pohodičku, takže jsme se vypravili domů. První, co jsme po příjezdu do Čech udělali, byla zastávka v hospodě na českém jídle a pivu, to nám po těch bagetách a těstovinách dosti chybělo.